pátek 24. ledna 2014

Ateliér Intermédií III ve Strakonicích

Od 12. do 17. prosince 2013 proběhl ve Strakonicích workshop patnácti studentů ateliéru Intermédií III profesora Tomáše Vaňka z pražské Akademie výtvarných umění. Proč jsem je pozval a co tu měli dělat? Zamýšlet nad stávájící podobou veřejných prostranství města, nad sochami a pomníky a jejich vztahem k historii a současné situaci Strakonic s ohledem na podmínky a sociální a politickou situaci města. Měli vnímat, přemýšlet a setkávat se s městem a jeho obyvateli, aby v čase zkusili hledat co městu v ulicích chybí nebo čeho je nadbytek a jak by mohlo vypadat jinak.

Impulsem k uspořádání workshopu byly sochy s náměty folkloru, které za posledních třicet let zaplnily ulice města. Domnívám se, že jak lokální dudáctví tak folklór z velikonočních ostrovů nereflektují plně skutečné dějiny města a ukazují na nedostatek  jasných politických a tím pádem i kulturních vizí. Politická reprezentace chtěla vytvořit jasně rozpoznatelný symbol pro vlastní sebedefinici i pro turisty a zvolila tak bezpečný folklór, který zastiňuje například lokální dějiny průmyslu, kterým žilo v několika generacích desítky tisíc lidí.


Cílem workshopu nebylo nutně vytvořit nová díla, ale zamyslet se společně nad tím, jak by se měla vést debata o soše ve veřejném prostoru malého jihočeského města na začátku 21. století a co může podoba města vypovídat o jeho směřování. Možná vznikne jen diskuse, možná několik návrhů, které budeme v průběhu zimy a jara prezentovat a pokud některý z nich bude životaschopný, rádi bychom se ho ve spolupráci s dalšími subjekty pokusili realizovat.


Funkce externích poradců projektu se ujali kurátor a kritik umění Jiří Ptáček a architekt Mojmír Pukl, kteří s námi strávili ve Strakonicích nějaký čas.


Jediná možnost jak se se studenty a celým workshopem veřejně seznámit byla ve čtvrtek 12. prosince od 18.00 do 22.00 hodin v prostorách nad kavárnou Moiry. Pracovně jsme setkání nazvali Líná Pecha Kucha Strakonice a měla za cíl se představit navzájem a prostřednictvím přispivatelů zaměřit pozornost na aktuální témata ve městě:



a) Tomáš Vaněk - ateliér Tomáše Vaňka AVU - prezentace
b) Jan Freiberg - Oživme si Strakonice - prezentace
c) Martin Vadlejch – Artwall Strakonice - regionální galerie pod širým  nebem a sochy v parku – prezentace
d) Marek Dunovský - Přestěhujeme mariánský sloup? (ten strakonický)
e) Jakub Frydrýšek – Městské muzeum ve Volyni - Etnograf Josef Režný, folklór a dudy
f)  Jaroslav Brůžek - vedoucí odboru životního prostředí MěÚ Strakonice - Veřejné prostory a městská zeleň
g) David Andrlík – městský architekt- Sochy ve městě – současný stav a vize 







Jan Freiberg

pondělí 9. prosince 2013

Českobudějovický kulturní časopis Semtam - krátká zpráva o Oživme si Strakonice.

 Českobudějovický kulturní časopis Semtam rozšířil své pole působnosti i na další jihočeská města a jejich kulturu. Malé upoutávky na dvě akce Oživme si Strakonice najdete na straně 4, na straně 23 je profil spřátelené hřbitovní Galerie Na shledanou ve Volyni.

http://issuu.com/semtam/docs/semtam_26

pondělí 25. listopadu 2013

Workshop studentů Akademie výtvarných umění v ulicích Strakonic.Druhý týden v prosinci.

Workshop studentů Akademie výtvarných umění v ulicích Strakonic.
druhý týden v prosinci

Ve druhém prosincovém týdnu přijede do Strakonic dvanáct studentů ateliéru Tomáše Vaňka z pražské Akademie výtvarných umění.  Proč jsme je pozvali a co tu budou dělat? Měli by reagovat na veřejná prostranství města, sochy a pomníky a rovněž historickou a současnou podobu města. Předpokládáme, že důvod proč město zaplnily za posledních třicet let zaplnily sochy s náměty folkloru (ať už dudáctví nebo folklór z velikonočních ostrovů) vychází z neochoty reflektovat skutečnou minulost Strakonic a z nedostatku jasných politických a tím pádem i kulturních vizí. Strakoničtí zastupitelé chtěli vytvořit pro město jasně rozpoznatelný symbol jak pro sebedefinici tak i pro turisty, zvolili bezpečný folklór a zapomněli například na lokální industriální dějiny. Cílem workshopu není vytvořit nová díla, ale zamyslet se společně nad tím, jak by se měla vést debata o soše ve veřejném prostoru malého jihočeského města na začátku 21. století.

JF

Vernisáž výstavy Textilka v knihovně uskuteční v pondělí 9. prosince v 16. hodin ve Šmidingerově knihovně ve Strakonicích

​​Na soutoku Volyňky s Otavou ve Strakonicích stojí krásná funkcionalistická přádelna bývalého Fezkotexu. Pětipatrový objekt je prázdný, firma ukončila činnost před dvěma lety a velký dům s přilehlým areálem se nedaří prodat ani pro něj najít nové uplatnění. Přitom se nachází dvě stě metrů od hradu a výhled ze střechy je tak úchvatný, že si na ní majitel v dobách prosperity plánoval postavit vilu. Začali jsme se o textilku zajímat a hledali způsob jak ji zviditelnit. Uspořádali jsme workshop pro mladé architekty. Zadání bylo prosté. Navrhnout budoucí využití a tomu odpovídající formu přestavby. Zvolené téma má své důvody.  Dějiny Strakonic jsou přinejmenším v posledním století průmyslové, ve Strakonicích a okolí stále žijí tisíce lidí, kteří prožili půl života v továrně. Domníváme se, že prioritou měst by měla být péče o vlastní historii i budoucnost a textilka nám připadala jako monumentální socha textilního průmyslu, která by mohla ožít novými byty, kancelářemi nebo kulturou. Všude ve světě zažíváme zájem o  industriální architekturu. Investuje se do ní, nacházejí se pro ní nové funkce a může vykazovat zisk. U nás připomeňme areál Dolních Vítkovic, který se v rukou osvíceného a praktického investora stal s přispěním špičkových českých architektů novým kulturním a společenským centrem Ostravy. 

Při workshopu který se odehrál přímo v budově textilky ve Strakonicích vznikly tři architektonické ideové návrhy. Vernisáž jejich výstavy se pod názvem Textilka v knihovně uskuteční v pondělí 9. prosince v 16. hodin ve Šmidingerově knihovně ve Strakonicích.

Mladí architekti přemýšleli, jak zapojit dům do těla města, jak zesílit jeho význam a najít pro něj adekvátní funkce. Vznikl například návrh s rozhlednou, další autoři navrhli lávku přes Volyňku, další přemýšleli, jak by objekt mohl postupně ožít díky pozvolnému zabydlování jednotlivých částí domu, aby se snížila vstupní investice. Architektonické návrhy na vernisáži představí  sami autoři: Martin Panský se Zdeňkem Hromádkou, Jiří Bartoň s Ivou Jirsovou, Lenka Divišová,  lektor workshopu architekt Dušan Řezáč a kurátor výstavy Jan Freiberg.

JF